Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích


MARIUS KOTRBA - SOCHY    



22. 6. – 2. 10. 2016

Vernisáž výstavy v úterý 21. 6. 2016 od 17.30 hodin


Pozvánka na výstavu

Fotografie z vernisáže 22. 6. 2016
 
Kurátoři: Jan Štíbr, Jan Brodský 



    Až po náhlém odchodu Mariuse Kotrby jsme si uvědomili, kdo to odešel, kdo bude v českém umění chybět, po kom vznikne obrovská mezera v českém sochařství, o kom se ze dne na den bude náhle psát v čase minulém.
Marius Kotrba se narodil v Čeladné u Frýdlantu nad Ostravicí dne 30. září roku 1959, avšak od dětství žil v nedalekém Rožnově pod Radhoštěm. Na střední Umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti studoval v letech 1974–1978 obor kamenosochařství u Jana Habarty a Františka Nikla, jenže poté, co nebyl přijat na Akademii výtvarného umění v Praze, pracoval dva roky jako konzervátor ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Následně na AVU v Praze přijat byl a studoval zde v letech 1981–1987 obor monumentální sochařství u docenta Stanislava Hanzíka a profesora Miloše Axmana. V letech 1990–1993 se na Akademii vrátil, a to už jako asistent v ateliéru Huga Demartiniho. V zimním semestru 1992–1993 absolvoval důležitou stáž v Akademii Minerva Groninghen (Holandsko). Ovšem vrátil se zpět do Rožnova pod Radhoštěm, kde v letech 1994–1995 vyučoval kresbu na základní umělecké škole. Od roku 1995 působil na Pedagogické fakultě ostravské univerzity v Ostravě a od roku 1996 vedl ateliér sochařství na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty ostravské univerzity. V roce 1999 se habilitoval jako docent. V době, kdy od roku 2010 probíhalo řízení k jeho jmenování profesorem a kdy měl od října 2012 převzít vedení ateliéru figurálního sochařství na AVU, tragicky zemřel 17. května 2011.
Marius Kotrba, byť částečně ovlivněný školením na Akademii, konkrétně Stanislavem Hanzíkem a jeho pojetím figurálního sochařství, přece jen redukoval figuru do maximální míry, jak bylo zjevné už koncem 80. let 20. století, kdy začal vystupovat na veřejnosti. Ať už to bylo v roce 1988 v Nové síni v Praze na společné výstavě Mladí pražští sochaři k jubileu Hany Wichterlové, nebo o rok později v Galerii Václava Špály na výstavě Mladí Janu Bauchovi a dalších, vždy byly jeho práce výrazné, svébytné, výjimečné. Jeho stylizace tvaru, kdy pracoval s krychlí, kvádrem, koulí a v rozmanitých materiálech, byť to byla hlína, sádra, dřevo nebo kámen, či bronz, byly později opuštěné a Kotrba začal dávat přednost stylizovanému tvaru figur s trubkovitými údy a stejně tak tento způsob přenášel i mimo figurální témata. V realizacích zachovává onu hmotnost a robustnost figur, která má dominantní platnost především u větších, exteriérových plastik. U sochařů jsme právě často oslovováni jejich uměním ve veřejném prostoru, jejich sochami, plastikami, reliéfy, a to mnohem častěji než je tomu v dílech jiných výtvarných umělců. A Kotrbovy plastiky jsou opravdu nezaměnitelné. Mají v sobě neuvěřitelnou energii i očividné drama, a to i v kresebných návrzích a v modelettech. Jejich napětí je umocněno v rozměrnějších realizacích, což je zřetelné na více než čtyřmetrové plastice Loď z roku 1998 v Rožnově pod Radhoštěm, na třímetrovém Kentaurovi ve Slavičíně z roku 2001, na třímetrových Milencích z roku 1996 v Hořicích, nebo na bezmála dvoumetrové soše Sedící v Praze – Tróji z roku 2000, které jsou všechny provedené z různých typů pískovce. Na první pohled se jedná o díla statická, hmotná, ale vyjma skutečnosti, že jsou kompozičně nesmírně pečlivě propracovaná, že jsou často pojednaná s potěšením dotýkání, tak jejich vnitřní život, který obsahují, se přenáší na diváka a ponechává ho v úžasu. Dobře to vystihuje odpověď Mariuse Kotrby z roku 2002 na otázku Marcela Fišera: K antice se vracím neustále, od samého začátku, protože jsem ji asi nikdy pořádně nepochopil, a tak objevuji nové a nové momenty… V paláci Borghese na jeho [Berniniho] čtyřech základních sochách jsem viděl, jak každá z nich má úplně jinou kompozici, jiné napětí, každá mluví jiným jazykem. O kompozici, která se rozpíná do prostoru, je však kompozice stále semknutá. … To, co objevuji v sobě a kolem sebe, se prolíná. Potvrzuje se mi, že jsou věci, které jsou nade mnou, a to mě fascinuje. To mě pak udržuje v pokoře a kázni.
Ovšem Marius Kotrba byl nejen sochař. Jeho dílo, které zde zanechal, je mnohovrstevné. Byl výborným malířem, jeho kresby, stejně jako přípravné kresby k realizacím a sochám jsou slabikářem možného. O co kratší čas mu byl vyměřen, o to více se na této pozemské pouti zapsal.




Nyní se nacházíte na stránce: Úvodní stránka  > Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích  > Výstavy  > Archiv výstav
úvodní stránka