18. 8. – 2. 10. 2005

Koncepce výstavy: PhDr. Jiří T. Kotalík, ak. mal. Jiří Sozanský

K výstavě vyjde katalog s textem Jiřího T. Kotalíka

Jiří Sozanský patří již třicet let k nepřehlédnutelným osobnostem české výtvarné scény. V pravidelných intervalech prezentuje rozsáhlé cyklické projekty většinou na téma člověka v mezních situacích. Široké veřejnosti je znám jako umělec, který s oblibou překračuje vžité hranice uměleckých disciplin a kombinuje nejrůznější média. Vedle klasické malby a sochy se intenzivně věnuje i kresbě a grafice, ale v konečném výsledku často tyto techniky mísí, pracuje s principem koláže a asambláže, využívá možnosti kontextuální a konceptuální instalace a performance, do svých realizací zapojuje divadelní akce a souběžně své projekty důsledně dokumentuje rozsáhlými sériemi fotografií.

Výstava v Litoměřicích je v předvečer šedesátých narozenin umělce jakýmsi ohlédnutím, krátkým bilančním zastavením a připomenutím děl, která se šťastnou shodou okolností a zásluhou řady statečných a zásadových lidí dostala do veřejných sbírek, aniž řada z nich byla vůbec veřejně vystavena. Snad tato výstava z depozitářů připomene rozhodující etapu formování uměleckého profilu Jiřího Sozanského i skutečnost, která již vymizela z obecného povědomí, že je totiž svým původním školením malířem. Skutečnost, že této výstavě poskytla ve svém promyšleném drama-turgickém programu prostor právě Severočeská galerie v Litoměřicích, také není náhodná. Jiří Sozanský v minulosti s touto galerií několikrát spolupracoval. V roce 1984 byl jedním z účastníků reprezentativní putovní výstavy Česká kresba, která uvedla na scénu tehdejší nastupující generaci v kontextu jejich předchůdců a byla představena i v Litoměřicích. V letech 1992 – 1997 inicioval a spoluorganizoval spolu s Nadací Symposion a Severočeskou galerií v prostorách zdejšího bývalého jezuitského kostela Zvěstování Panny Marie mezinárodní tvůrčí sympozia pod názvem Barok a dnešek a Otevřený dialog. Mimo jiné i v prostorách zdejší galerie byly v létě roku 1992 představeny přípravné kresby k sympoziálním realizacím.

Jiří Sozanský vždy soustavně intenzívně kreslil, maloval a fascinován možnostmi plastického prostorového vyjádření myšlenky se začal zabývat i sochařstvím. Kreslířská, grafická a malířská průprava kulminovala ve dvou rozsáhlých cyklech:

První pod názvem Stíny představoval velkoformátové tušové scény, které již nepokrytě reflektovaly náboženskou tématiku v nezřetelných a spíše tušených postavách Ukřižovaných a Piet (Památník Terezín). Souběžně vznikaly i obrazy.

Druhý cyklus nazvaný Suterén otevřela v roce 1978 série suchých jehel i kvašových kreseb, které se sice obracely svým zájmem o figuru k počátku sedmdesátých let, ale architektonicky jasně definovaným prostorem jeviště je posunovaly do polo-hy přípravného projektu prostorové instalace.

Výstava uspořádaná v Litoměřicích bude pro odbornou i širokou veřejnost příležitostí seznámit se i s malířskou tvorbou z údobí, ve kterém se formoval Sozanského umělecký názor. V tomto rozsahu a v těchto souvislostech to bude vzácná premiérová příležitost, která zvědavé publikum možná překvapí. Při konfrontaci s nejnovějšími autorovými cykly je zřejmé, že vazby a souvislosti mezi staršími díly i současnou tvorbou existují, což dokládají i na výstavě představená díla novějšího data.

Obrazy, kresby, grafiky i plastiky z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mají se současnou tvorbou Jiřího Sozanského mnoho společného. Věčné téma člověka v mezní situaci se opakovaně vrací, aby nastavilo společnosti zrcadlo a varovalo před násilím a jeho plody stejně jako před lhostejností k utrpení v nejrůznějších podobách a formách. Propojují se zde obě základní polohy tj. figurální zaměření a zájem o vyjádření a postižení prostorového vjemu z krajiny. Společný je i výrazný výtvarný rukopis nabitý dynamickou expresí, který vytváří iluzi hřmotu zápasu i alarmující ticho tíhy lidských osudů, rozevlátou expresivní formu vyvažuje s estetickou rytmizací obrazové plochy.

Výstava raného malířského a sochařského díla Jiřího Sozanského v Litoměřicích je tedy připomínkou významné a stále nedoceněné a nezpracované etapy vývoje české výtvarné kultury na přelomu 70. a 80. let a zároveň i nástrojem k hlubšímu poznání uměleckého profilu Jiřího Sozanského, který má v zrcadle této výstavy svoji vnitřní logiku a možná spíše intuitivní než programovou, nicméně zřejmou vývojovou kontinuitu.

10. 6. 2005

PhDr. Eva Neumannová