9. 10. 2009 – 22. 11. 2009

V životě univerzitního profesora Jaroslava Prášila převládá jeden princip, z něhož pak napájí energii pro svou uměleckou tvorbu. Je to fenomén, který se většinou pojmenovává jako lidové řemeslo. To, co tradiční lidová řemeslná výroba po celá staletí vytvářela a zdokonalovala, přičemž se snoubila v tomto procesu řemeslná dokonalost, tj. technická kvalita, s estetickou hodnotou k nějakému užitku, dokáže Prášil doladit v umění. Navíc se poučil studiem literatury natolik, že se umí dívat na toto téma v historickém vývoji. Minulost a její odraz v paměti přijal jako jeden ze základních paragrafů pomyslného zákona o souvislostech svého současného uměleckého výrazu. Lidová řemeslná tvorba prostoupila Prášilovu vlastní existenci natolik, že se někdy cítí být jakýmsi „samozdrojem“ své umělecké činnosti, protože lidovým řemeslem je zaplavena nejen jeho mysl, ale také jeho chalupa, rozlehlé stavení bývalého pěstitele chmele, z něhož si Jaroslav udělal etnografické muzeum, něco jako pobočku Ledvinkova skanzenu v Zubrnicích. Stovky všemožných předmětů, které tam snesl, se týkají hlavně technologie zpracování lnu: různé vochlice, trdlice, kolovraty a zase třeba cepy nebo pletené zboží, které vám dávají pocítit, že jste na středověkém tržišti. Tam vznikají především jeho přítomné grafické listy nebo textilní šperky.

Stanislav Brouček