24. 9.-7. 11. 2010

Vernisáž 23. 9. 2010 v 17.30 hodin

Úvodní slovo prof. Vojtěch Lahoda, hudební doprovod František Brikcius

Koncepce výstavy: Jan Jedlička a Vojtěch Lahoda

Kurátoři za SGVU v Litoměřicích: Jan Štíbr, Alena Beránková

Odborná spolupráce:  Ústav dějin umění Akademie věd České republiky, v.v.i.

Jan Autengruber se narodil v roce 1887 v Pacově. Již ve svých šestnácti letech se projevoval jako nadějný malíř, jak o tom svědčí obrazy krajin z okolí Sázavy. Po krátkém studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Dítěte nastoupil v roce 1907 na mnichovskou Akademii. Zde se stal oblíbeným studentem svého profesora Hugo Habermanna, uznání si získal i od svých spolužáků. V Německu se účastnil mnohých přehlídek umění, byl kladně přijat tehdejší uměleckou kritikou. Mnichovský pobyt na litoměřické výstavě reprezentuje kromě krajin a vynikajících portrétů téma koupání, zastoupené rozměrným plátnem Lázeň III, ale i dalšími akty. V roce 1910 uskutečnil cestu do Paříže. V letech 1913–1915 Autengruber díky stipendiu Aloise Klaara cestoval po Itálii. Podmínkou obdržení stipendia bylo pobývat a tvořit v Římě a namalovat oltářní obraz. Z cest si Autengruber přivezl obrazy barevnějších jižních krajin a měst a řadu kreseb.  Velkým tématem se pro něj stalo ukřižování, které má zásadní význam v jeho tvorbě. Především v době války a v poválečných letech maloval i další biblické náměty.

V Litoměřicích jsou představeny tři velmi zdařilé kopie děl Dürera, Rubense a Tintoretta, přičemž kopie Tintorettova obrazu Maří Magdalena je dodnes dávána za vzor studentům Akademie. I v těchto dílech malovaných na zakázku nebo jako studijní práce se Autengruber projevil jako velmi zdatný malíř.

Autengruber využíval různé metody malby k co nejvýstižnějšímu uchopení daného tématu. Často maloval současně jak naturalisticky, tak impresionisticky, jakoby se vzdáleně odvolával na Slavíčkův svébytný impresionismus, ale také ve stylu blízkém německému expresionismu. Autengruber dokázal ocenit a ve své tvorbě zhodnotit i umění starých mistrů, jak nám ukazují některé portréty. Portrét Adolfa Hartmanna-Trepky (1912) patří k nejlepším celofigurovým podobiznám vzniklým v kontextu českého malířství do roku 1914.  K vlastní tvorbě přistupoval s velkým zaujetím a vážností, což dosvědčují nejen jeho díla, ale i deníkové zápisy.

V nedávné době bylo nově objeveno několik Autengruberových expresionistických děl, která budou veřejnosti představena vůbec poprvé. Tato díla dotvářejí obraz o doposud známé tvorbě, dílo jako celek vystupuje v novém kontextu.

Jan Autengruber zemřel v Praze v pouhých 33 letech na španělskou chřipku. Jeho tvorba doposud nevešla v povědomí širší veřejnosti, nicméně odborná veřejnost Autengruberovo dílo řadí mezi významné reprezentanty české výtvarné scény přelomu 19. a 20. století.

Obrazy a kresby prezentované na výstavě jsou zapůjčené především ze soukromých sbírek, ale také z Městského muzea Antonína Sovy v Pacově, které vlastní poměrně obsáhlou kvalitní sbírku Autengruberových děl, dále pak jsou díla zapůjčena z Národní galerie v Praze, z Galerie hlavního města Prahy a z Galerie Středočeského kraje Gask.

K výstavě je vydán dodatek k již vydané obsáhlé monografii s textem Vojtěcha Lahody a reprodukcemi nově nalezených děl. Monografii i dodatek vydalo Arbor vitae spolu se Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích.