30. 1. – 19. 4. 2015
výstava prodloužena do 26. 4. 2015


Vernisáž výstavy 29. 1. 2015 od 17.30 hodin


Autoři výstavy: Vít Vlnas, Michaela Ottová, Ĺubomír Turčan
Kurátoři výstavy: Ĺubomír Turčan, Jana Chadimová

Výstava, připravovaná ve spolupráci s Biskupstvím litoměřickýma s Ústavem pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, připomíná výročí založení Diecézního muzea v Litoměřicích v roce 1885, což bylo pro záchranu mnoha uměleckých děl v severních Čechách bezesporu průlomové. Zároveň odkazuje na rok 1995, kdy Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích spolu s Biskupstvím litoměřickým otevřely Galerii a muzeum litoměřické diecéze.

Litoměřický biskup Antonín Ludvík Frind (biskupem v letech 1879–1881) povolal do Litoměřic jako suplujícího profesora církevních dějin zdejšího bohosloveckého učiliště Vinzenze Luksche, který vznik Diecézního muzea inicioval. Založení muzea bylo oficiálně publikováno 3. září 1885 v diecézním věstníku Consistorial-Currende, čímž bylo založeno nejstarší diecézní muzeum v Rakousku-Uhersku, a to již za následovníka Antonína Ludvíka Frinda, Emanuela Jana Schöbela (biskupem v letech 1882–1909).

Náplní Diecézního muzea nebylo pouze sbírat, zachraňovat a uchovávat umělecká díla, ale, jak opakovaně jeho zakladatel a jeho první správce Vinzenz Luksch upozorňoval, umožnit jejich odborné studium. Muzeu byly vyhrazeny prostory v západním křídle biskupské rezidence, v bezprostřední blízkosti proslulé biskupské knihovny. Zde působilo muzeum až do roku 1940. Neoddělitelnou součástí ochrany a prezentace sbírek Diecézního muzea byl „muzejní časopis“ Mittheilungen aus dem Diözesan-Museum. Soustavnou akviziční činností se podařilo shromáždit přibližně 250 uměleckých děl a uměleckořemeslných artefaktů z bezmála sedmdesáti lokalit, většinově z litoměřické diecéze.

V roce 1892 byl na podporu muzea založen Spolek litoměřického diecézního muzea a Vinzenz Luksch se stal jeho předsedou.

Následující období je možné charakterizovat jako období jisté stagnace, i když akvizice, realizované ve zmíněném období, nebyly rozhodně druhořadé. Muzeum získalo do svých sbírek oltář z Černěvsi, oltář z Klapého a románskou sochu evangelisty ze Žitenic. Když v roce 1920 Vinzenz Luksch zemřel, jeho nástupcem se na krátkou dobu stal Gustav Mattauch, probošt litoměřické katedrální kapituly a člen muzejního spolku (zemřel 1923). Spolek vykonával svoji činnost až do roku 1933. O sbírky Diecézního muzea se začalo intenzivně zajímat Městské muzeum (dnes Oblastní muzeum v Litoměřicích), které navrhlo jejich umístění do bývalé budovy litoměřické radnice na hlavním náměstí, kde sídlilo. Tohoto návrhu nebylo využito. Další institucí, která se o muzeum zajímala, byla Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie.

V dějinách Diecézního muzea byl přelomový rok 1940, kdy byly jeho sbírky po obsazení litoměřické biskupské rezidence německou armádou převezeny do depozitářů litoměřického muzea a ty nejcennější následně vystaveny.

Klíčová pro původní sbírky Diecézního muzea byla padesátá léta 20. století, kdy vznikla krajská litoměřická galerie, dnešní Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Jádrem stálé expozice starého umění této významné severočeské kulturní instituce se stala právě díla zapůjčená litoměřickým muzeem, původně pocházející právě ze sbírkového fondu Diecézního muzea. Do zmíněné galerijní expozice se tak dostaly takové umělecké skvosty, jakými jsou desky Mistra IW, pokračovatele Lucase Cranacha st. nebo desky Mistra Litoměřického oltáře.

Významné výročí vzniku Diecézního muzea a jeho obnovení motivovalo Biskupství litoměřické ke spolupráci se Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích k přípravě výstavy, která by tuto skutečnost přiblížila. Záměrem autorů bylo prezentovat umělecky a historicky cenná díla od období románské kultury, gotiky, renesance až po pozdní baroko a provenienčně pocházející z litoměřické diecéze. Návštěvník výstavy má možnost seznámit se s díly význačných uměleckých veličin, od anonymních mistrů až po klíčové umělecké osobnosti české výtvarné kultury (Mistr evangelisty ze Žitenic, Madona z Litoměřic, Madona ze Zahražan, Madona z Bečova, Pieta z Bedřichova Světce, Mistr IW, Karel Škréta, Antonín Kern, Matyáš Bernard Braun, František Antonín Kuen a další). Výstava prezentuje nejen samotná, často unikátní umělecká díla, ale i heuristickou činnost samotných zakladatelů Diecézního muzea a jejich pokračovatelů.