BLÍŽENCI

4. 9. – 28. 9. 2015

vernisáž 3. září 2015 od 17 hodin v Galerii Josefa Lieslera, Mírové náměstí 1, Kadaň

otevřeno úterý až pátek 13–18 hodin, sobota a neděle 10–18 hodin, v pondělí 28. 9. 10–18 hodin

Autoři výstavy: Miloš Michálek, Jaroslav Prášil
Kurátor výstavy: Jan Štíbr

Galerie Josefa Lieslera v Kadani představí grafickou tvorbu převážně z posledních let dvou významných umělců působících v severních Čechách – Miloše Michálka a Jaroslava Prášila. Oba autoři se dlouhodobě věnují jak umělecké tvorbě, tak i pedagogické činnosti na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Miloš Michálek na grafických listech zaznamenává své bezprostřední okolí – místa, která navštěvuje, ulice, kterými chodí, prostředí, ve kterém učí. A přestože autor zachycuje konkrétní svět kolem sebe, jeho tvorba je abstraktní. Několik vystavených prací se váže právě ke školnímu prostředí, například triptych Tabule (Oltář) z roku 2014. Na černém papíru jsou bílé otisky matric, které evokují tabuli, jak ji všichni známe ze školních lavic. Triptych ale můžeme vnímat i jako středověký oltář se světci na bočních křídlech. Postavy na bočních křídlech svěžími tahy nakreslila Michálkova vnučka, v Tabuli – Oltáři je tak propojeno několik rovin – různé generace jedné doby, jedné rodiny, pedagogické působení a školní praxe s posvátnem, současnost se středověkem. To vše je nenásilně spojeno v jedno.
Pro grafickou tvorbu posledních let Michálek používá autorskou techniku tisku ze dřeva. Nejedná se o klasický dřevořez, který používal dříve, ani o dřevoryt. Do dřevěných desek autor zasahuje nejen klasickým nářadím grafika, ale různými vhodnými předměty, například propisovací tužkou, kružítkem, hřebíkem, ale třeba i lepicí páskou, výsledné struktury jsou jemnější a současně bezprostřednější.
Na kadaňské výstavě Miloš Michálek prezentuje jednotnou, vyzrálou a harmonickou tvář své tvorby. Všechny vystavené grafiky jsou tištěné na černém kartonu převážně bílou barvou. Jediným barevně odlišeným vystaveným souborem je cyklus Kodex z let 2013 až 2015 odkazující k Drážďanskému kodexu mayských textů.
Jaroslav Prášil pracuje technikou suché jehly a na rozdíl od Michálkovy umírněné barevnosti používá jasné plné barvy, které kombinuje s jemnými odstíny hnědé. Znakem Prášilovy tvorby je barva červená, ať už v ní vidíme krev nebo červené víno. V každém případě je to barva života – jasně červená dotváří výpověď kosočtverců, srdcí, rtů i ženských ňader. Právě kolorismus je výraznou stránkou jeho výtvarného projevu. Jeho cit pro barevnost pravděpodobně posílilo studium sklářského výtvarnictví u Stanislava Libenského, díky němuž využívá jasný kolorit někdy až netypických kombinací. Barvy jsou také předmětem experimentování, ve kterém se projevuje jeho neutuchající hravost.
Kromě potřeby tvořit barvou autor prezentuje svůj silný vztah k přírodě a ke kořenům života obecně. V jeho tvorbě současnost vychází z tradice, navazují na sebe jako jednotlivé části řetězu. Název Řetěz má i jedna z vystavených prací. Do sebe zaklesnuté černé trojúhelníky zjemňuje blankytně modrá barva po obvodu každého obrazce – jakoby se hmota země snoubila s lehkostí nebe. Propojené jsou i kosočtverce na grafickém listě s názvem Dvanáct. Tvary jsou seřazené do úhledných řad jako s péčí obdělávané záhony na zahrádce a jejich spojení nám připomíná, že vše je svázáno linií života. Řád, který vnímáme z Prášilových tisků a který je nepostradatelný pro klidný růst rostlin i všeho živého, je ovšem narušen prvkem náhody, který rozrušuje harmonii, ale současně kompozici dodává dynamiku a brání případné fádnosti.
Prášilovy grafické listy jsou intimnější, jakoby sledovaly více prožívání než konkrétní předměty. Suché jehly díky své barevnosti působí velmi svěže, můžeme z nich cítit chlapeckou duši a touhu po ideálním nezkaženém světě. I grafika s naprosto prozaickým názvem Droby z roku 2009 svědčí o osobité poetice jeho výpovědí.
Oba autoři jsou zkušenými grafiky, jistota při zvládání techniky jim umožňuje experimentovat a hledat nové možnosti ztvárnění svých námětů. Klasická forma grafiky si v jejich podání udržuje živou a tvůrčí podobu, není zakonzervována do jednou definovaného způsobu tvorby, ale ukazuje své nové a nové možnosti tvůrčího přístupu.
Kromě grafik jsou vystavené i textilní šperky Jaroslava Prášila. Náramky jsou zhotovené paličkováním z lněných přízí, bavlny, hedvábí a ze syntetického textilního materiálu někdy doplněné korálky nebo jinými drobnými prvky. Šperky jsou vyráběné tradiční technikou převážně z tradičního přírodního materiálu, který si autor může kompletně připravit sám – od vypěstování rostliny po zpracování ve výsledný artefakt. Autor tak zpřítomňuje důležité sepětí s přírodou a sounáležitost s historií, s tradicí, s našimi kořeny. Bezprostřední vztah s přírodou upevňován řemeslnou tvorbou současně ovlivňuje jeho volnou uměleckou tvorbu.
Vystavené práce představují dva duchovně spřízněné autory, kteří mají vlastní vidění světa a bez podbízivosti ho předkládají nám divákům. Nebojí se odkrýt vnitřní svět, intimní prostor a svým pohledem na svět kolem sebe a tvorbou obohacují naše vlastní vnímání, náš svět.
Výstavu připravili autoři ve spolupráci se Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích a s Galerií Josefa Lieslera v Kadani.