Magické aktuality. Vzpoura lenochodů. Michaela Černická / Jiří Černický

Magické aktuality. Vzpoura lenochodů. Michaela Černická / Jiří Černický

 

3. 6. – 25. 9. 2022

kostel Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích

 

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích připravila pro prostory kostela Zvěstování Panny Marie výstavu dvou předních umělců střední generace Michaely Černické a Jiřího Černického. Oba autoři svou instalací v sekularizovaném kostele otevírají nové možnosti vnímání původně křesťanské architektury. S prostorem spirituality vědomě pracují a aktualizují ho. Pro své umělecké vyjádření využívají široké spektrum médií, kromě netradičně použitých tradičních technik také videoprojekci, která je jako forma práce se světlem v kostele prezentována vůbec poprvé.

Komornější práce Michaely Černické jsou prezentovány v intimnějších prostorách prvního patra kostela. Autorka se ve své volné tvorbě inspiruje vlastní zkušeností restaurátorky, s velkou citlivostí pracuje s prvkem mizení, chybění, odkrývání či dotváření a do obrazů zapojuje i autenticitu místa. Na výstavě prezentuje obrazy fragmentů inspirované porcelánovými figurkami míšeňské produkce, které dříve zhmotňovaly svět lehkosti, idyly a snadno dostupné „krásy“. Pro Michaelu Černickou jsou figurky naopak symbolem křehkosti, zranitelnosti, iluze a snad i přetvářky. Fragmenty tohoto iluzorního světa jsou vytržené ze svého původního kontextu, ale i ze své celistvosti. Autorka je ve zvětšeném měřítku přenáší na organzu, průhlednou náhradu klasického plátna, a tím zvýrazňuje křehkost porcelánové krásy. Prvek chybění uplatňuje i v obrazech Torzo I a II a Torzo torza, jejichž součástí je jak kontext kostelních zdí, tak proměnlivost přirozeného světla dopadajícího na organzu. Kromě své nejnovější tvorby autorka vystavuje i diptych Plavci z roku 1997–1998 a obrazy Mraků rafinovaně rozmístěné v průchodech empor.

Jiří Černický vstupuje do prostoru kostela s odlišnými tématy. Do kněžiště na centrální osu chrámu, do místa určeného pro oběť Bohu, umístil sousoší Panenek. Sousoší tvoří dvě figury Panny Marie Lurdské, jejichž spiritualita je umocněna nejen jejich zdvojením, ale i závodním cyklistickým kolem zasazeným do hlav obou Marií. Jízdní kolo není pouze atributem současnosti, ale funkčním prvkem akcelerujícím svatost. Posvátnost sousoší, které se stává objektem fascinace, je zdůrazněna zářivou bělostí materiálu soch na pozadí temného oltáře s rozbitými anděly po stranách.

Spiritualitu Černický doplňuje vědeckým viděním světa. V prostoru hlavní lodi kostela se vznáší Hammaka z roku 2020 – příbytek vědce, který si v síti zavěšené v pralese zařídil nejen svou laboratoř, ale i domov. Z oblasti vědy jsou i anatomické kresby Jiřího Černického, na kterých s didaktickou popisností zachytil anatomii fata morgány, fantoma, džina, prchavého přeludu člověka, mandragory, neviditelné ruky trhu anebo Boha v podobě oblakového sloupu.

Pro své nejaktuálnější sdělení Jiří Černický zvolil světlo. Do prostoru prostoupeného spirituálním světlem vstupuje světlem pozemským, umělým, digitální projekcí. Prostřednictvím mořských živočichů, jejichž luminiscenční těla vysílají obrazy tváří současných feministických a ekologických aktivistek, které autor nechává promlouvat, reflektuje současné problémy společnosti. Světlo a zvuk netradičně zaplňující interiér kostela zintenzivňují uměleckou výpověď.

Charakteristickým prvkem tvorby obou autorů je propojování neslučitelného, někdy až provokativním způsobem, čímž diváky spíše znejišťují, než aby se snažili přivést je k jednomu správnému výkladu své umělecké výpovědi. Nejednoznačnost a otevřenost k různým interpretacím charakterizuje celou výstavu.

K výstavě vychází reprezentativní katalog.

Realizaci výstavy finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.