29. 6. – 25. 9. 2022

hlavní výstavní budova SGVU, Michalská 29/7, Litoměřice

Výstavy specializované výhradně na prezentaci děl zachycujících nahé lidské tělo nejsou ničím novým a nemohou proto být ani zásadně objevnými. V případě souboru vytvořeného pro hlavní výstavu letošní letní sezony v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích však nejde o jakousi ledabylou mozaiku zachycující lidské tělo v různorodých dílech akademických, ateliérových či symbolických, ale o snahu zachytit proměnu zpodobení nahého lidského těla v přirozeném prostředí od senzitivního realismu konce 19. století až po naturalismus, hyperrealismus či grotesku naší současnosti.

Civilní figurální námět zachycující obvykle skupiny lidí u vody či při vodních radovánkách se ve výtvarném umění objevuje již po polovině 19. století – u nás je však překvapivě frekventovaný až do současnosti. Od prvního desetiletí 20. století se s jeho progresivní, kubistickou formou konfrontovala řada našich umělců, především těch s francouzskou či jinou zahraniční zkušeností: Bohumil Kubišta, Alfréd Justitz nebo Bedřich Feigl. Právě na přelomu „dlouhého“ 19. století a v 1. desetiletí 20. století dochází k nejvýznamnějšímu posunu v zobrazení přirozené nahoty. Ženský akt u potoka Václava Brožíka v sobě ještě nese všechny znaky konvenčního akademismu, v jemných, éterických jinošských postavách Antonína Hudečka, stejně jako v obrazech Jana Preislera nacházíme ohlasy symbolismu, v protikladu k nim však již stojí relativně syrová zobrazení lidského těla ve figurálních studiích Gustava Klimta, Miloše Jiránka, Emila Filly či Jana Štursy. Nejvýraznější, velmi moderní prvky v přirozeně se projevujících nahých lidských postavách, nesou díla Václava Špály, Jana Trampoty, Josefa Čapka, Františka Muziky, Rudolfa Krajce či Františka Hudečka. Také ve složitém období 50. let 20. století najdeme díla zachycující nahé lidské tělo, avšak s charakteristickým rysem soukromé, nepřikrášlené, přirozené intimity. V dílech Jiřího Trnky, Vladimíra Komárka, Václava Kyselky či Raimunda Ondráčka je lidská nahota zachycena velmi privátně, bez příkras, v přirozeném objemu, avšak pro tyto tvůrce charakteristickým výtvarným rukopisem.  Naopak o desetiletí později dominuje v kresbách či grafikách dobová výtvarná stylizace. Oproti tomu jiní umělci využívají uvolnění 60. let 20. století k rozvoji vlastního výrazného a charakteristického uměleckého projevu, jak dokládá zobrazení nahého těla v dílech Bedřicha Dlouhého, Aleny Kučerové nebo Jiřího Načeradského. Období normalizace nepřineslo v oficiálním umění z hlediska záznamu nahoty nic převratného, v neoficiálních strukturách se však někteří konceptuální tvůrci začali věnovat performanci využívající vlastního těla, a především fotografové pak principu prostého záznamu veřejně demonstrované nahoty jako určité formy režimní opozice. Soubor fotografií Karla Nováka zachycující život středoevropské komunity naturistů v 80. a 90. letech 20. století není jen dokumentem rozvoje fenoménu kultury svobodného těla, ale po formální a kompoziční stránce se vrací o 100 let zpět, k malbám zaznamenávajícím přirozené koupání na břehu řek. Po sametové revoluci se kromě návratu k realisticky ztvárněnému tradičnímu námětu skupinového koupání, např. v díle Pavla Šmída, projevuje snaha o detailní přepis skutečnosti, ať už v dílech Martina Velíška, Rostislava Zárybnického či Kryštofa Hoška. Pro české umění přelomu 20. a 21. století charakteristickou nadsázku, inspirovanou však v tomto případě klasickými díly domácího i světového umění, reprezentuje svými recyklovanými objekty/reliéfy Spící hermafrodit a V lázni Vojtěch Horálek.

Syrovost, autenticita a přirozenost nahého lidského těla je v rozporu se současnými obecně přijímanými kánony dokonalé, upravené (či opravené) „krásy“. V době virtuální reality, v níž se bez digitálního zásahu neobejde téměř žádná osobní fotografie zveřejněná na sociálních sítích, se společnost velmi vzdálila dříve běžné akceptaci lidské přirozenosti, a to dokonce i ve formě umělecky ztvárněného aktu. Především mladá generace je ohrožena svými pochybnými vzory – hvězdičkami virtuálního světa. Snaha po dokonalém vzhledu či postavě žene i mladší školní děti k požadavkům na skutečné, fyzické úpravy a může být i příčinou rozvoje psychického onemocnění demonstrovaného odmítnutím vlastní tělesné schránky. V logickém souladu s podporou umělé, virtuální „dokonalosti“ jsou pak zásahy anonymních cenzorů odmítajících ve virtuálním světě zveřejnit zobrazení jakéhokoliv obnaženého lidského těla, byť by to bylo ve formě uměleckého díla. Možná není daleko doba, kdy se s výtvarným záznamem nahoty v přirozeném prostředí a formě setkáme už jen za dveřmi kamenných galerií, v dílech těch, kteří si přejí a dovolí prezentovat své umění, tak jako jejich předchůdci před téměř 150 lety, „veřejnému soudu s úplnou svobodou“.

K výstavě byl vydán reprezentativní katalog, který finančně podpořily VoZP ČR a České přístavy, a.s.

Doporučujeme: komentované prohlídky s autorkou výstavy dne 28. července, 24. srpna, 9. září a 14. září.

Naked. Naturally

29. 6. – 25. 9. 2022

Main exhibition building, Michalská 29/7, Litoměřice

The highlight of the summer exhibition season at the North Bohemian Gallery of Fine Art in Litoměřice is a group of almost 100 artworks (drawings, paintings, prints, sculptures and photographs) that trace the development of depictions of the nude in nature in Czech fine art, from the late 19^th century’s sensitive realism to the naturalism, hyperrealism and grotesqueness of the present day.

The rawness, authenticity and naturalness of the naked human body, which the exhibition prioritises over academic, studio and symbolic nudes, is presented in works by prominent or lesser-known Czech and other artists – Gustav Klimt, Jan Preisler, Václav Brožík, Bohumil Kubišta, Emil Filla and many more – as well as present-day artists such as Kryštof Hošek, Rostislav Zárybnický and Vojtěch Horálek. Exhibits have been carefully chosen from the collections of the North Bohemian Gallery of Fine Art in Litoměřice, alongside loans from major Czech galleries (including the National Gallery in Prague, the Moravian Gallery in Brno, Karlovy Vary Art Gallery and GASK – the Gallery of the Central Bohemian Region), as well as from private collectors and the artists themselves.

A catalogue has been published to accompany the exhibition, with financial support from VoZP ČR and České přístavy, a. s.